Vodní dráček má paměť, jakou mu můžeme jen závidět. Díky ní obnoví ztracenou končetinu přesně podle té původní

Malý vodní dráček, jak se axolotlovi často a láskyplně říká, zvládá kousky, které u psa, kočky ani u nás nikdy neuvidíte. Celý život si ve svém tělíčku nese zvláštní vzpomínku z doby, kdy byl úplně maličký, a právě ta mu pomáhá v nečekaných chvílích.
Pes nebo kočka si s menším šrámem většinou poradí sami a tělo ho časem zahojí. Po větší ráně ale na tom místě obvykle zůstane jizva, protože ztracenou nožičku savci znovu vytvořit nedokážou. Axolotl, drobný vodní mlok, to má zařízené úplně jinak. Když přijde o nožičku, vyroste mu na stejném místě nová, se vším, co k ní patří.
Dlouho přitom zůstávalo nejasné, podle čeho jeho tělo pozná, kterou část má znovu postavit. Odpověď hledali výzkumníci z Rakouska, Německa a Číny a jejich práci v roce 2024 otiskl odborný časopis Developmental Cell. Podívali se do buněk mladých axolotlů dlouhých 8 až 10 centimetrů, kteří už měli plně vyvinuté a funkční nožičky.

Končetina dorůstá ve správném pořadí
Končetina axolotla se podobně jako u psa skládá ze tří částí. Nahoře je horní úsek, pod ním střední a na samém konci zakončení s prsty. Pokud axolotl přijde jen o tu poslední část s prsty, doroste mu zase jen ona. Když ale ztratí končetinu celou, tělo postupně obnoví všechny tři části a seřadí je správně za sebou.
Hlavní práci přitom odvádějí buňky pojivové tkáně, které tvoří nejméně 80 % základu nové končetiny. Jako jediné, o kterých se zatím ví, v sobě nesou informaci o tom, kde v noze původně ležely. Dřívější pokusy to ukázaly velmi názorně. Buňky z tlapky přenesené do horní části nohy pomáhaly stavět opět jen prstíky a dlaň, zatímco buňky z horní části se zapojily do stavby všech tří částí.
Axolotl si pamatuje, kde co rostlo
Tajemství se skrývá v drobných chemických značkách, které sedí na bílkovinách, kolem kterých je v buňce namotaná dědičná informace. Fungují podobně jako zámek, který určité stavební plány drží zavřené. Podle všeho vznikly už ve chvíli, kdy se nožička poprvé tvořila, a axolotl si je pak nese až do dospělosti jako vzpomínku na svůj vývoj.
V tlapce je zámek u jejího vlastního plánu skoro odemčený. Jakmile o ni axolotl přijde, plán se spustí hned na začátku a tělo se rovnou pustí do správné práce. Díky tomu na místě tlapky omylem nezačne stavět horní část nohy. V horní části je stejný plán pevně zamčený, otevře se až později a jen na samé špičce dorůstající nožičky.
Zajímavé je také, co se děje v prvních dnech. Ještě než se znovu rozběhnou plány známé z doby, kdy se nožička tvořila poprvé, zapnou se v buňkách zvláštní spínače, které se při prvním vývoji nožičky vůbec neobjevily. Nejspíš pomáhají tělu zareagovat na ztrátu a připravit buňky na práci, která je čeká. Axolotl je tedy zřejmě používá jen ve chvílích, kdy potřebuje něco opravit, a ne při obyčejném růstu.

Podobný dar sdílejí rybky i červi
Výzkumníci porovnali opravářské spínače axolotla s dalšími zvířaty, která umějí obnovit části svého těla. Několik stejných spínačů se objevilo také u dánia pruhovaného, malé akvarijní rybky, které dorůstá ploutev a umí si opravit i srdce. Část z nich má i drobný červ, který v obnově vlastního těla patří k opravdovým mistrům.
Vypadá to, že jde o prastarou výbavu, kterou si různá zvířata nesou odedávna a každé ji možná během věků vylepšilo po svém. Jeden ze spínačů se u axolotla zapíná dokonce i při obnově mozku. Žába to má složitější, protože jakmile vyroste z období, kdy dorůstání ještě zvládá, její buňky se do stavby nové nohy zapojit neumějí.
Velká naděje ukrytá v malém mlokovi
U savců, tedy i u psů, koček a u nás, z podobných buněk místo nové nožičky vznikne jizva. Porovnání se savci by v budoucnu mohlo ukázat, v čem přesně se naše těla od axolotla liší. Úplná tečka to ale zatím není, výzkumníci by rádi ověřili, co se stane, když značky v buňkách cíleně přepíšou. Snadné to nebude, protože axolotl má obrovské množství dědičné informace plné opakujících se úseků.
Možná se nikdy nedočkáme toho, že by pejskovi dorostla tlapka. Každý takový objev ale pomáhá lépe pochopit, proč se tělo hojí právě tak, jak se hojí, a kde má své hranice. Až příště uvidíte axolotla v akváriu, budete vědět, jakou neobyčejnou paměť si ve svém tělíčku nese.
Zdroje: Autorský text, studie: Kawaguchi, A., Wang, J., Knapp, D. et al. (2024). A chromatin code for limb segment identity in axolotl limb regeneration. Developmental Cell.







