Pozor, někdo vás poslouchá: Pejsek z nudného povídání vyloví právě tu větu, která patří jemu

Když doma předčítáme nahlas nebo mluvíme do telefonu, pejsek obyčejně v klidu podřimuje v pelíšku a tváří se, že ho naše slova pranic nezajímají. Pokus s desítkami hafanů a jejich páníčky ale odhalil, jak bedlivě ve skutečnosti poslouchají každou větu.
Na pejska se většinou mluví úplně jinak než na sousedku přes plot. Hlas vyjede výš, slova se protahují a z obyčejné věty je najednou zpěvavé povídání, jaké známe spíše od maminek s kočárkem. Výzkumný tým z univerzity v Sussexu proto zajímalo, jestli hafan pozná známou větu i bez téhle hlasové parády, třeba uprostřed nudného čtení, kterému sám nerozumí. Výsledky otiskl odborný časopis Animal Cognition.
Hlas z reproduktoru a páníček zády
Do pokusu se zapojilo 49 pejsků z bezmála čtyřiceti plemen i kříženců, nejmladšímu bylo devět měsíců a nejstaršímu dvanáct let. Jejich majitelé nejdříve ve zvukotěsné kabince přečetli krátký a dost nezáživný text o duze. Doprostřed něj vložili buď větu, ve které pejska oslovili jménem a pobídli ho, ať jde k nim, nebo prosbu o kávu adresovanou někomu úplně jinému. Každou verzi namluvili jednou běžným hlasem, jakým čteme noviny, a jednou tou přehnanou „psí řečí”. Patří sem i to typické změkčení hlasu, kdy skoro šišláme, protože nám to přijde roztomilé.

Samotné testování pak probíhalo v klidné místnosti, kde si pes mohl až dvacet minut všechno očichat a uklidnit se. Majitel seděl na židli zády k němu, na uších měl sluchátka s hudbou a nesměl se otočit. Nahrávka jeho hlasu hrála z reproduktoru schovaného hned za jeho hlavou, takže to vypadalo, že mluví on sám. Kamera mezitím hlídala, jestli se pejsek po klíčové větě na páníčka podívá a jak dlouho mu pohled vydrží. Na žádném ze čtyřnohých účastníků se přitom neprojevily známky stresu.
Celé zkoušení začalo menším předkolem, ve kterém dvacítka pejsků slyšela nahrávky své paničky jen v té zpěvavé podobě. Reagovali skoro pokaždé, ať šlo o jejich jméno, nebo o kávu, a jediný pes, který zůstal úplně v klidu, přitom mimo pokus na své jméno slyšel bez problémů. Tým proto přidal i obyčejné čtení a pokus rozšířil na zhruba čtyři desítky dvojic psa a majitele, aby zjistil, jak velkou roli hraje samotná melodie hlasu.
Psí řeč zabírá, ale jméno také
Když majitel zavolal pejska jeho jménem tím obvyklým stylem (jako když třeba šišlá mamina na své batole), otočil se k němu téměř každý pes. Zajímavější je ale druhá část výsledků. I když páníček stejnou větu jen suše přečetl, bez jakékoli melodie, hafani ji zachytili zhruba ve třech případech z pěti. Nesmyslná prosba o kávu v běžném čtení naopak zaujala jen hrstku psů, a to přesto, že zazněla stejným hlasem a na stejném místě textu.
Přehnaná psí řeč sama o sobě také funguje, protože i prosba o kávu vyslovená tímto tónem přiměla psy otočit hlavu stejně často jako jejich jméno v obyčejném čtení. Nejdéle se ale na páníčka dívali tehdy, když se sešlo obojí, tedy známá slova i laskavá melodie, i když u menší skupiny pejsků se tento rozdíl už znovu nepotvrdil. Výsledky tak naznačují, že pejsci vnímají zvlášť to, jak mluvíme, a zvlášť to, co vlastně říkáme.

Páníček i panička mají stejnou šanci
Během pokusu si tým všiml, že některé psy možná více zaujal obyčejný hlas pána než paní. Muži totiž na své mazlíčky obvykle mluví méně přehnaně, takže pes by mohl být na jejich běžný tón více zvyklý. Tým proto u dvanácti pejsků, kteří doma žijí s mužem i ženou, porovnal reakce na oba hlasy. Rozdíl se ale neukázal, hafani poslouchali páníčka i paničku se stejnou pozorností, ať mluvili jako na mimino, nebo úplně obyčejně.
Každé oslovení má u pejska váhu
Pokus má i své slabší stránky, protože majitelé například namlouvali věty bez psa v kabince a jen si představovali, že na něj mluví. Krátká přirozená pauza před oslovením mohla pejskům také trochu napovědět. Tým navrhuje vyzkoušet podobný pokus s ochočenými vlky, kočkami nebo koňmi. U koček i koní už je známo, že lidský hlas vnímají velmi citlivě.
Přesto je dobře vidět, že váš čtyřnohý parťák z proudu řeči vyloví větu se svým jménem i ve chvíli, kdy na něj zrovna nemluvíte tím stylem, na který si u vás zvykl. Za psí hlásek se tedy stydět nemusíte, pozornost hafana opravdu přitahuje. A když pejska jen tak mimochodem oslovíte, je dost velká šance, že vás zaregistruje.
Zdroje: Autorský text, studie: Root-Gutteridge, H., Korzeniowska, A., Ratcliffe, V. & Reby, D. (2025). Domestic dogs (Canis familiaris) recognise meaningful content in monotonous streams of read speech. Animal Cognition.







