Předek domácí kočky nežil v Evropě: Stopy vedou až do odlehlých pouští Izraele a Arábie

Mourek, který se vyhřívá na zápraží a v noci loví myši ve stodole, působí, jako by k české vesnici patřil odjakživa. Jeho předkové ovšem žili mnoho tisíc kilometrů odsud. Původ domácí kočky je příběh o obilí, myších a pomalu rostoucí vzájemné důvěře.

Na venkově k sobě odjakživa patří stodola, kurník a kočka, která hlídá, aby se myši nepustily do zásob obilí. Na statcích a hospodářstvích si kočky vždycky žily po svém, lovily ve tmě a přes den se vyhřívaly na sluníčku. Původ domácí kočky přitom sahá daleko za hranice Evropy. Genetici ho zkoumali opakovaně a dvě velké práce z let 2007 a 2022 skládají dohromady příběh, který začíná v pouštích Blízkého východu.

Evropská divoká kočka předkem není

V roce 2007 se genetici pustili do pátrání, odkud se domácí kočky vzaly. Posbírali vzorky od skoro tisícovky koček z Evropy, Afriky i Asie a nevynechali nikoho, od obyčejných mourků přes plemenné krasavce až po jejich divoké příbuzné. Výsledek, který dostali, byl nakonec úplně jasný. Všechny domácí kočky patřily do jedné rodiny s divokou kočkou z Blízkého východu, které se latinsky říká Felis silvestris lybica.

Divoká kočka, která žije přímo v Evropě a na první pohled se od mourka ze stodoly skoro neliší, tak do jejich rodokmenu nepatří. Nejbližší příbuzné domácích koček našli genetici v odlehlých pouštích Izraele, Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Saúdské Arábie, takže původ domácí kočky je potřeba hledat právě tam.

Myši u sýpek změnily úplně všechno

Když první zemědělci v Úrodném půlměsíci začali pěstovat obilí, potřebovali ho někde skladovat. Zásoby lákaly hlodavce a za hlodavci přišly divoké kočky, které u sýpek našly snadnou a vydatnou kořist. Zemědělcům se takový pomocník hodil, protože chránil úrodu, a tak kočky u svých stavení nechávali. Kočky si na jejich blízkost pomalu zvykaly a svou divokou plachost ztrácely generaci po generaci. Celé to začalo před více než devíti tisíci lety.

Genetici prozkoumali i tu část DNA, kterou kočky dědí jen po mamince. Z ní vyčetli, že dnešní kočky mají nejméně pět pramatek, ze kterých se celá kočičí rodina postupně rozrostla. Nejstarší doklad blízkého soužití pochází z Kypru, kam kočky přivezli tehdejší osadníci. V hrobu starém zhruba devět a půl tisíce let tam archeologové objevili kočku pohřbenou spolu s obyvatelem ostrova.

Nejvíce prozradily kočky ze statků

O patnáct let později, v roce 2022, se genetici ke kočkám vrátili. Tentokrát je nezajímali plemenní krasavci, ale obyčejné kočky bez rodokmenu ze statků, hospodářství i z ulice z více než čtyřiceti zemí. Kočičí plemena existují jen zhruba dvě stě let a chovatelé je vybírali hlavně podle vzhledu. Kočky ze statků si naopak celou dobu žily po svém a myši lovily bez pomoci hospodářů, takže si v DNA uchovaly čitelnější stopy dávné minulosti.

Původ domácí kočky leží v Levantě

Genetiky zajímalo, jestli kočky nezdomácněly ještě někde jinde, třeba v Číně, kde se zemědělství rozvíjelo také velmi brzy. Stopa ale znovu vedla jen na Blízký východ. Nejpestřejší DNA mají kočky z Levanty, tedy z východního pobřeží Středozemního moře, a také kočky směrem k Nilu a Mezopotámii.

Zajímavé je, že čím dál od Levanty kočky žijí, tím jednotvárnější mají DNA. Dává to smysl, protože se do světa rozcházely postupně z jednoho místa a každá skupinka, která se vydala dál, si s sebou odnesla jen kousek té původní pestrosti. Po celém světě tak kočky tvoří jednu velkou rodinu a o něco více se liší jen ty, které to měly do nejvzdálenějších koutů.

Kočky k nám putovaly hodně dlouho

Do Evropy kočky nepřišly jednoho dne najednou. Posouvaly se pomalu, s každým novým polem a s každým obchodníkem, který vyrazil dál. V Bulharsku se zabydlely před více než šesti tisíci lety, do Polska ale dorazily až o pár tisíc let později, takže spěch opravdu nebyl jejich styl.

Pořádně se to rozjelo zhruba před třemi tisíci lety, když kočky začaly cestovat po moři. Féničané, Řekové, Etruskové a později i Římané je brali na palubu a vozili je všude, kam je zavedly jejich obchody. Do Ameriky a Austrálie se kočky dostaly až úplně nakonec, teprve před pár staletími s evropskými osadníky. Proto se tamní mourci geneticky nejvíce podobají svým západoevropským příbuzným.

Na zápraží dřímá kus dávné historie

Až se příště kočka na statku stočí do klubíčka na teplém zápraží, vězte, že v sobě nese dědictví pouštních prapředků. Ti se přidali k prvním zemědělcům kvůli myším v zásobách a zůstali, protože je hospodáři potřebovali. Výzkumy se sice nezaměřily přímo na české kočky, ty středoevropské ale patří do stejné velké rodiny. Původ domácí kočky se tak točí kolem jednoduché dohody, která platí přes devět tisíc let. Kočka chytá myši a hospodář jí za to nechává teplé místo u stavení.

Zdroje: Autorský text, studie: Driscoll, C. A., Menotti-Raymond, M., Roca, A. L., et al. (2007). The Near Eastern Origin of Cat Domestication. Science; studie: Nilson, S. M., Gandolfi, B., Grahn, R. A., et al. (2022). Genetics of randomly bred cats support the cradle of cat domestication being in the Near East. Heredity.