Z poštovních pytlů až na druhý konec světa: Příběh psa, který si získal srdce pošťáků

Nepatřil jen jednomu pánovi, tisíce poštovních úředníků o něm mluvily jako o svém pejskovi. Poštovní pes Owney projel s vlakovou poštou Ameriku i kus světa, na obojku nosil stovky štítků z cest a železničáři v něm viděli šťastného čtyřnohého parťáka.

Na podzim roku 1888 vklouzl do pošty v americkém městě Albany rozcuchaný toulavý pejsek. Uvnitř ležely hromady poštovních pytlů, které pro unaveného tuláka voněly jako ta nejlepší postel. Úředníci ho nechali u sebe a dali mu jméno Owney. Nejčastěji se uvádí právě tento rok, staré noviny se v tom ale rozcházejí a přesné datum se už dohledat nedá. Nikdo tehdy netušil, že poštovní pes Owney jednou projede více než 230 tisíc kilometrů a stane se jedním z nejslavnějších čtyřnohých cestovatelů Ameriky.

Toulavý pejsek si zamiloval poštovní pytle

Owney se zpočátku držel poblíž pošty, brzy ale začal naskakovat na poštovní vozy, které vozily zásilky na nádraží. Odtud byl jen krůček k vlakové poště a k první velké cestě do New Yorku a zase zpátky. Na pytle s dopisy si dával dobrý pozor a kromě poštovních úředníků se jich nesměl nikdo ani dotknout.

Jak se jeho výlety prodlužovaly, začali mít kamarádi z Albany strach, že se jednou zatoulá tak daleko, že cestu domů nenajde. Koupili mu proto kožený obojek se jmenovkou, na které stálo jeho jméno a adresa pošty v Albany. Každý, kdo ho našel, tak hned věděl, kam čtyřnohý cestovatel patří.

Obojek plný štítků z celé Ameriky

Úředníci vlakové pošty brzy přišli na milý zvyk. Kudy Owney projel, tam mu na obojek připnuli kovový štítek, který prozradil, po které trati zrovna jel. Štítky přibývaly tak rychle, že pejskovi začaly svou vahou překážet, a tak mu generální poštmistr John Wanamaker daroval kabátek, ve kterém se váha rozložila rovnoměrněji.

Když už ani kabátek nestačil, úředníci starší štítky sundávali a posílali je do Albany nebo do Washingtonu, aby byly v bezpečí. Za svůj život nasbíral obrovské množství štítků a medailí, ne všechny se ale dochovaly a jejich přesný počet už spočítat nejde. Poštovní muzeum ve Washingtonu jich dnes opatruje několik stovek.

Tisíce páníčků místo jednoho pravého majitele

Pejsek nikdy v životě neměl jen jednoho pána. Patřil všem úředníkům vlakové pošty, kteří ho krmili, hladili a vítali ve svých vagonech jako starého známého. Když si ho jednou přivlastnil majitel muzea kuriozit v Pittsburghu a dva měsíce ho vystavoval, úředníci se složili na advokáta a pejska získali zpátky.

Podobně se zachovali, když ho poštmistr v kanadském Montrealu nechal v kotci a za stravu chtěl dva a půl dolaru. Kolegové peníze vybrali, poslali je do Kanady a Owney se mohl vrátit domů. Železničáři ho navíc považovali za talisman, protože podle nich žádný vlak, ve kterém jel, nikdy nehavaroval.

Poštovní pes Owney objel celý svět

Největší dobrodružství ho čekalo v roce 1895. Z přístavu v Tacomě na západním pobřeží vyrazil 19. srpna a v zavazadle si vezl deku, kartáč, hřeben a doporučující dopisy pro poštovní úředníky v cizích zemích. Vlaky a parníky projel Asii i Evropu, zastavil se v Japonsku, Číně a Singapuru a podle tehdejších novin se podíval také do severní Afriky a na Blízký východ.

V Japonsku dostal vlastní pas s pečetí císaře. K němu přibyly vtipné pokyny, podle kterých nesměl jezdit na koni k požárům, psát po chrámech a zdech ani rychle projíždět úzkými cestami. Na americké válečné lodi ho pohostili v námořnické jídelně a v Singapuru budil svými medailemi takový rozruch, že ho kolemjdoucí považovali za někoho velmi vznešeného.

Do New Yorku se vrátil 23. prosince po 132 dnech a přivezl si přes dvě stě nových štítků a medailí. O jeho návratu psaly noviny po celé Americe, i když rychlostní rekord kvůli zdržení v Hongkongu nepřekonal. Pět dní nato už seděl ve vlaku zpátky do Tacomy, kde ho tamní poštmistr vystavil ve veřejném sále jako opravdovou hvězdu.

Na stará kolena našel skutečný domov

Roky na cestách se na čtyřnohém parťákovi nakonec podepsaly. Owney zestárl, trápily ho kožní potíže a stále hůř snášel cizí tváře. Jeden úředník vlakové pošty si ho v roce 1897 vzal k sobě domů do St. Louis, začal mu léčit kůži a požádal vedení o svolení, aby si ho mohl nechat už napořád. Na konci dubna mu vyhověli a hafan, který dlouhé roky patřil všem, měl zase jednoho pána.

Klidné stáří ale netrvalo dlouho, Owney se znovu vydal na cesty a ještě téhož roku jeho putování skončilo navždy. Úředníci z celé země si nepřáli, aby jejich kamarád zmizel, a tak se složili na jeho vypreparování a poslali ho do Washingtonu.

Kamarád z pošty, na kterého nikdo nezapomněl

Roku 1911 převzal poštovního psa Owneyho do péče Smithsonův institut. Od roku 1993 sedí v Národním poštovním muzeu ve Washingtonu vedle zrekonstruovaného vagonu vlakové pošty. Na postroji má štítky a medaile z cest, ze kterých je dodnes znát, kolik kamarádů na kolejích měl.

V roce 2011 ho americká pošta ocenila vlastní poštovní známkou, na které je vyobrazen mezi svými slavnými štítky. Poštovní pes Owney tak dodnes připomíná, že i obyčejný toulavý hafan si dokáže najít rodinu, a to klidně hned několik tisíc parťáků najednou.

Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Postal Facts, Dogs in History