Zásoby na zimu u veverek: Oříšky si třídí, váží a při schovávání se otáčejí zády ke zvědavcům

Když veverka zahrabe oříšek v listí, nevybírá místo náhodně a celou dobu hlídá, kdo ji pozoruje. Zásoby na zimu si dělá i v parcích, kde ji návštěvníci krmí každý den, protože schovávání jídla má v sobě zakódované a jen tak se ho nevzdá ani ve městě.

V podzimním parku stačí chvíli postát u stromu s hrstí lískových oříšků v dlani a brzy se obvykle objeví zvědavá veverka. Opatrně si vezme jeden oříšek, odběhne s ním pár metrů a začne předními tlapkami hrabat v hlíně nebo pod spadaným listím. Někdy jí hledání vhodného místa trvá jen pár vteřin, jindy několik minut a úkryt klidně zkouší i víckrát, než je spokojená.

Za tímto docela obyčejným výjevem se skrývá důkladná příprava na mrazivé měsíce. Zásoby na zimu jsou pro veverky otázkou přežití a způsob, jakým je schovávají a znovu hledají, o těchto hbitých zvířátkách prozrazuje spoustu zajímavého. Veverka, kterou návštěvníci parků pravidelně přikrmují, dokáže za jediný rok schovat i několik tisíc kousků jídla.

Každý oříšek dostane vlastní úkryt

Naše veverka obecná si nebuduje jednu velkou spíž, kterou by pak hlídala. Oříšky ukládá jeden po druhém a pokaždé jinam, takže její zásoby jsou nakonec rozeseté po celém okolí. Takový způsob volí zvířata, která svou spíž neumějí ubránit, a místo síly proto sázejí na paměť.

Úplně jinak to dělá veverka ze severoamerických jehličnatých lesů. Odřezává nezralé šišky, semínka z nich vyjídá na oblíbeném místě a pod ním jí roste hromada šupin. V té studené a vlhké kupě se šišky dobře uchovají i několik let, takže veverka přečká i roky, kdy stromy šišky nevytvoří. Naše veverky zimním spánkem nespí, a tak potřebují mít čím doplňovat energii po celou zimu.

Zásoby na zimu najde podle paměti

Veverka si dobře pamatuje, kam jednotlivé oříšky zahrabala, a při hledání jí pomáhá výborný čich. Díky prostorové paměti má před ostatními zvířaty velký náskok, protože svůj úkryt obvykle najde rychleji než kdokoli jiný. Ani tak ale nemá vyhráno, protože o každý zahrabaný oříšek se zajímá ještě spousta dalších hladových krků.

Zajímavé je pozorování amerických veverek liščích. Když dostaly různé druhy ořechů, ukládaly je do skupinek podle druhu, podobně jako se doma třídí věci do šuplíků. Ořech si navíc dokážou zvážit zvláštním pohybem tlapek a hlavy. Ten těžší a cennější pak odnesou dál a oblíbené kousky schovávají řidčeji od sebe.

Na zloděje platí chytré triky

O cizí úkryty mají zájem i ostatní veverky a v parcích, kde jich žije hodně, se kvůli jídlu strhávají pořádné honičky. Veverka s oříškem v puse bývá často pronásledovaná a musí si dobře rozmyslet, kam svůj poklad uloží. Nejčastěji se přetahují o jídlo, které jim rozdávají návštěvníci, a jedna na druhou přitom dávají pozor.

Veverky popelavé zase hlídají, kdo je při schovávání vidí. Když jsou nablízku další veverky, otočí se k nim zády a jednotlivé úkryty rozmístí jinak. Ve varšavském parku pozorovatelé viděli, jak veverky pod tlakem sousedek nebo vran přenášely zahrabané oříšky na jiná, nejspíš bezpečnější místa. Raději také vyjídají zásoby po ostatních, aby jim ty vlastní vydržely co nejdéle.

V parku mizí oříšky nečekaně rychle

Polští přírodovědci sledovali celou jednu zimu veverky ve varšavském parku Skaryszewski, kde je návštěvníci denně krmí hlavně lískovými a vlašskými ořechy. Každý oříšek, který veverka zahrabala, si označili a později zkontrolovali, jestli tam pořád leží. Zhruba polovina oříšků zmizela už do jednoho dne a po padesáti dnech zůstal v úkrytu jen jeden oříšek ze sta.

Část zásob si vybraly samy veverky, o další se postaraly vrány, havrani, sojky, myši i potkani. Vrány šedé podle všeho dokážou veverky sledovat a vypozorovat, kam oříšek schovaly. Déle vydržely oříšky ve dnech s mrazem a sněhem, protože zmrzlou zemí se zvířata prohrabávají jen těžko. Otevřeným trávníkům se veverky spíš vyhýbaly, chybí tam strom, na který by se v nouzi rychle vyšplhaly, a pejsci tam často pobíhají bez vodítka.

Ztracený oříšek může vyrůst ve strom

Ve městě mají veverky jídla dostatek a autoři varšavského pokusu si proto kladou otázku, jestli se jim tam schovávání ještě vyplatí. Ukládání oříšků je ale u veverek tak hluboko vrozené, že od něj neupustí ani v parku plném štědrých návštěvníků. Ořech ve skořápce si přitom většinou nesnědí hned, ale rovnou ho jdou zahrabat.

Každý oříšek, na který veverka zapomene, má navíc šanci vyklíčit a vyrůst v nový strom. Až půjdete příště podzimním parkem, zkuste se na chvíli zastavit a veverku při zahrabávání v klidu pozorovat. Uvidíte malé zvířátko, které s obdivuhodnou pečlivostí chystá svou spíž na celou zimu, a přitom nevědomky sází stromy, ze kterých budou mít užitek ještě další veverky.

Zdroje: Autorský text, studie: Robin, A. N. & Jacobs, L. F. (2022). The socioeconomics of food hoarding in wild squirrels. Current Opinion in Behavioral Sciences, 45, 101139; studie: Brzeziński, M. & Zalewski, A. (2023). The retrieval of food hoarded by red squirrels inhabiting an urban park. Urban Ecosystems, 26(4), 1007–1014